Search

Jan Lucemburský





Rytířský král Jan Lucemburský byl dědičně postižen silnou krátkozrakostí. Jeho otec císař Jindřich VII. byl  také silně krátkozraký a snad i šilhal. Na dědičnou rodovou krátkozrakost upozorňují i kroniky. Oba bratři Jindřicha VII. (Walram a Balduin Trevírský) byli také silně krátkozrací.


V roce 1337 při návratu z křížového tažení na Litvu začalo jeho pravé oko slábnout. Patrně se jednalo o zelený zákal


Panovníkův francouzský lékař Barrot se ho pokoušel léčit mastmi obsahujícími dokonce kafr a jedovatou rtuť. Králův zrak tím ještě více poškodil a Jan nakonec na pravé oko zcela oslepl. V záchvatu vzteku pak dal neúspěšného léčitele zašít do koženého pytle a hodit do řeky Odry. 
O dva roky později začalo slábnout i Janovo levé oko. Král tentokrát povolal do Prahy věhlasného arabského lékaře Hadrata il Malim Mahlaka ze španělské Cordoby. Arab, poučen osudem svého předchůdce, si nejdříve nechal vystavit ochranný glejt, který mu měl zaručit bezpečný odchod z Lucemburkových služeb bez ohledu na výsledek léčení. Tušil zřejmě, že to bude nutné, protože panovník nakonec stejně zcela oslepl. Ani to však Janovi, jak známo, nezabránilo ve válčení a jako slepec na koni, vedený mezi dvěma rytíři, nakonec v roce 1346 padl v bitvě u Kresčaku.


zdroj
Historie