Václav IV.

Václav IV.
16. srpna 1419, si Václav IV. postěžoval na bolest v levé ruce. Krátce po poledni byl však stižen dalším záchvatem mrtvice. Celé tělo mu zkroutila hrozná bolest. Podle svědectví podkomořího Jana Bechyně následovala strašná tříhodinová agónie, až král, jak napsal kronikář Vavřinec z Březové, „poražen jsa šlakem, s velkým křikem a řvaním jako lvovým náhle jest umrtven…“ 
Známý lékař a spisovatel profesor  Josef Thomayer počátkem 20. století soudil, že příčinou panovníkova skonu byla angina pectoris a srdeční infarkt vyvolaný rozčilením ze zprávy o novoměstské defenestraci. Oproti tomu neurolog profesor Ivan Lesný připomněl, že „řvaní jako lvové“ obvykle nedoprovází infarkt myokardu, ale může být úvodním symptomem epileptického záchvatu. Takovými záchvaty podle něj trpívají alkoholici a mnozí při nich také umírají. Další odborník, psychiatr profesor Eugen Vencovský se zase naopak přiklonil ke staršímu názoru profesora Thomayera. Připomněl, že u Václava IV. nedošlo k žádným typickým projevům epileptického záchvatu – ke křečím horních a dolních končetin, slinění, pokousání jazyka, pomočení atd. Souhlasil však s  názorem, že osmapadesátiletý Václav IV. se stal obětí chronického alkoholismu.